V Indii jsme strávili celé léto 2009. Chtěli jsme vidět něco opravdu exotického a chtěli jsme strávit pryč celé dva měsíce. Váhali jsme mezi Íránem a Indií, ale vzhledem k volbám v první jmenované zemi v červnu 2009 se nám Indie nakonec zdála být jasnou volbou.
Postupně budeme v jednotlivých stránkách zveřejňovat přepis našeho cestovního deníku. Na přidání další části upozorníme v RSS feedu.
Jediná exotika, se kterou jsme měli dosud zkušenosti, bylo pět týdnů v moderním a sekularizovaném Turecku v létě 2008. To, že jsme skočili do tohoto dobrodružství po hlavě a bez zkušeností, mělo určitě za následek některé obtíže, se kterými jsme se potkávali na každém kroku.
Před odjezdem jsme mluvili s různými cestovali, z nichž jeden pracuje jako profesionální průvodce po Indii. Vysmál se nám, že jsme před cestou do Indie minuli tak pět jakýchkoliv jiných „exotických“ zemí, kde bychom se trochu otrkali. Laskavě nás upozornil, že kombinace předmonzunového horka, našeho bělošského myšlení a nezkušenosti nám dá pořádně zabrat. Měl pravdu.
Velmi jsme se snažili nebýt nafoukaní běloši. Střet civilizací ale pro nás byl opravdu drsný šok, takže místy jsme oproti zkušeným cestovatelům možná reagovali nepřiměřeně, přehnaně nebo jsme se nechali zbytečně otrávit. Určitě je ale také třeba říci, že jinak jsme se dívali na šejdíře ověšeného zlatými prsteny s telefonem, který na místní poměry stál průměrné dva roční platy, a jinak na kolozubého chudáka s divokým pohledem, který se zjevně nikdy v životě pořádně nenajedl.
Cesta
India 2009, Travel map
Naše cesta vedla z Nového Dillí do Ágry. Obě tato města se nacházejí ve státě Uttarpradéš. Pak jsme zamířili do Džajpuru, hlavního města vyprahlého státu Rádžasthán. Odtamtud jsme udělali po této pro nás nesmírně přitažlivé zemi okruh přes Udajpur, do města u horského jezera Mont Ábú a do svatého města Puškar.
Poté nás čekal Džódhpur a pak západní výspa dávných mughalských válečníků, pouštní město Džajsalmér. Pouť po Rádžasthánu jsme zakončili v Bíkanéru, odkud jsme vyrazili na sever do svatého města sikhského náboženství, Amritsaru ve státě Paňdžáb. Poté jsme navštívili sídlo tibetské exilové vlády McLeod Gandž ve státě Himáčálpradéš.
Z něj jsme přes zimní hlavní město Kašmíru Džammú dorazili do kouzelného Šrínagaru. Dvoudenní cesta s noclehem v Kargilu nás dovedla na východ do skalnatého města Léh. Z něj jsme zamířili na jih, opět dvoudenní cestou s noclehem v Keylongu jsme se dostali do Manálí a odtud zpět do Dillí. Poslední výpad jsme provedli do nejsvatějšího města hinduistů Váranasí na řece Ganze. Poslední dva dny jsme strávili v Dillí.
Peníze
Všechny ceny uvedené v tomto cestopise uvádíme pro snadnou orientaci jako přepočet
1 rupie = 0,4 Kč. Kurz byl ve skutečnosti ještě o něco příznivější, 0,38Kč. Výběr z bankomatu byl možný v každém městě, nicméně byl občas doprovázen technickými problémy. Maximální částka, kterou lze vybrat, je 10 000Rs (4 000Kč). Celkově naše výdaje za dva měsíce pobytu v Indii (jídlo, vstupné, cesty, hotely) činily asi 12 500Kč na osobu.
Ubytování
Ceny za hotel uvádíme za pokoj za noc. Spali jsme v laciných dvoulůžkových hotelech bez klimatizace, vybavených buď „hospodským“ větrákem na stropě nebo tzv. aircoolerem, což je větrák, který žene vzduch přes studenou vodu. Až na jeden případ jsme vždy měli v pokoji vlastní koupelnu a záchod – což je během některých dále popsaných situací často nezbytné 
.
Záchod byl buďto poloturecký nebo evropský. Sprcha nebyla vždy sprchou, ale někdy jen kohoutem ze zdi. Polévat se vodou z připraveného kýblu nebyl ale žádný problém.
Pokoje stály od 200Rs (80Kč) do 350Rs (140Kč), přičemž cena neodpovídala kvalitě, dva nekrásnější pokoje stály právě 200Rs.
Doprava
Jezdili jsme hlavně autobusy, cena za sleeper, tedy jakýsi lehátkový bus, byla maximálně okolo 300Rs (10 nebo 12 hodin jízdy) na osobu, kratší cesty samozřejmě méně. V autobusech jsme jezdili s místními (tedy místní „public bus“), bez klimatizace, opěrek pod hlavu nebo sklopných sedaček. Často byla vzdálenost mezi sedadly kratší, než naše stehenní kost, což bylo obzvlášť v přecpaných busech pohybujících se v teplotách kolem 48°C ve stínu velmi “unavující”. Pokud je to jen trochu možné, je nejlepší kupovat lístky přímo u okýnka na nádraží a vyhnout se turistickým kancelářím. Nenechte se zmást tím, že vás bude pán od okénka posílat k friendovi – trvejte na lístku teď a tady na tento public bus. V autobusech a vlacích jsme celkově strávili 180 hodin.
Jídlo
Většinou jsme jedli dvakrát denně v restauraci, ceny jsou opět uvedené za společný účet. Tam, kde to šlo, jsme si cíleně vybírali „lidovky“ a jídelny pro místní, které nabízely skvělou atmosféru oproti tlustých turistů plných „evropských“ restaurací s klimatizací, nádobím, ubrusy a troj až desetinásobnými cenami.
Obyčejné jídlo i s lahví balené vody stojí 75Rs (30Kč), jídlo v thálí-jídelně přijde na 25Rs až 45Rs a je vám dosypáváno, dokud můžete Nejvíce jsme zaplatili 380Rs (152Kč). Když jsme platili okolo 200Rs (80Kč), byla v tom dvě hlavní jídla, velká konvice čaje, polévka nebo salát a třetinka limonády (Fanta, Coca-Cola, Limca za 12-20Rs). Až na tři výjimky (jedna měla jen nepříjemné a druhá dokonce téměř fatální následky) jsme jedli výhradně vegetariánská jídla.
Pokrmy s masem jsou výrazně dražší, ale kvalita masa se s tím, na co jsme doma zvyklí, nedá srovnávat a indická kuchyně je fantastická i bez masa. Většině lidí bude jistě stačit jediný pohled na řeznictví zařízené v boudě z překližky a igelitu ve 48°C ve stínu.
Pili jsme výhradně balenou vodu, 1.5l láhev stojí od 10Rs do 20Rs.
Než vyrazíte
Dali jme dohromady seznam několika klíčových věcí, které jsou pro obyčejného turistu v Indii prakticky nenahraditelné a jen těžko by se sháněly:
- Kvalitní trekáče
V létě se kromě výprav na horské vrcholy obejdete bez uzavřených bot. Nové trekáče koupit nejdou! Všude jsou sice populární obchody Baťa, prodávají ale jen obuv, která se rozpadá už ve výkladu. - Natahovací prostěradlo
Jen dvakrát za celou dobu jsme měli na lůžku čisté prostěradlo. Natahovací prostěradlo je možné kdekoliv nechat vyprat. Spacáky ani přikrývky nejsou potřeba. - Čelovka
Obzvláště v období příchodu monzunů a po dobu jejich trvání vypadává elektřina. Veřejné osvětlení většinou neexistuje a když najednou zhasnou světla obchodníků ve dva metry široké uličce plné lidí, je to nepříjemné. - Lékárnička
Seznam léků, které jsme vezli, dodáme časem. Brali jsme po celou dobu antimalarika Lariam, neměli jsme s nimi problém. Očkovaní jsme byli proti břišnímu tyfu, žloutence A i B a meningokové meningitidě. Letos určitě přidáme očkování proti vzteklině. - Šňůra na prádlo
Prali jsme každý den po celé dva měsíce. Majitelé hotelů to občas neradi vidí, uvítali by spíš zaplacení prádelny. Proto není možné věšet oblečení ven (v některých oblastech navíc prádlo ze šňůr kradou opice), ale je nutné natahovat šňůru v pokoji. - Sportovní podprsenka do autobusů
Tato záležitost se mužů překvapivě netýká
Autobusy jsou většinou jen plechové skříně na jakési korbě a opravdu strašně drncají. - Chirurgická instrumentální dezinfekce
Skvělá věc, kterou jsme používali před každým jídlem (tedy nikoliv jako aperitiv, ale na dezinfekci rukou).
Před cestou jsme měli na několik týdnů pobytu v nadmořských výškách nad 3000 m.n.m. sjednané pojištění u Oesterreichischer Alpenverein. Všechna doporučená očkování jsme absolvovali v Centru cestovní medicíny (OckovaniDoZahranici.cz) na ulici Orlí 18, Brno.
Pokračujte do Díllí
Pátek 3. července, den druhý, Nové Dillí
Po dvoudenní cestě Brno – Praha – Londýn Luton – Londýn City – Amsterdam přistáváme po půlnoci na letišti v Novém Dillí. Letiště je krásně čisté a klimatizované, okolo chodí dámy v sárí a pánové v turbanech a my okouzleně píšeme domů, že exotika začala. U východu...11 Photos
Neděle 5. července, den čtvrtý, Ágra
Po nekonečné cestě jsme se při příjezdu rozveselili, protože jsme uviděli prvního slona. Taky jsme potkali obrovskou opici, ale když se ji Michal pokusil zahnat klasickým gestem, které tak dobře chápou vesničtí psi, jen se naježila, vycenila hubu plnou zubů a...18 Photos
Pondělí 6. července, den pátý, Džajpur
V Džajpuru jsme asi dvě hodiny marně hledali hotel. Recepční nad námi ohrnovali nos a chtěli přemrštěné ceny, ačkoliv hotely byly evidentně prázdné. Celá oblast pouštního státu Radžastán je totiž v létě naprosto mimo sezónu. Horko v Džajpuru dosahovalo 48 stupňů ve stínu a...61 Photos
Čtvrtek 9. července, den osmý, Udajpur
Zmatený, a na kost promočený se snažím středem ulice, kde je voda nejmělčí, rolovat směrem k nádraží, kde se snad schovám. Zírám do zatáčky a mezi údery jednotlivých hromů slyším nelidský, hluboký řev. Ozvěna odrážející se od propadajících se stříšek z vlnitého plechu hrozí setkáním s nějakou strašlivou bestií. Vzpomenu si na rozlehlý podivný ostrov ve tvaru zjizveného krunýře pokrytého vodní trávou, který ve čtvrtek připlul po řece a...72 Photos
Neděle 12. července, den jedenáctý, Udajpur -> Mont Ábú (185km, 6,5 hod)
Cestou se nic mimořádného nepřihodilo. Udělali jsme několik fotek "z okna".9 Photos
Pondělí 13. července, den dvanáctý, Mont Ábú
V Mont Ábú máme možnost sledovat Indy z lepších vrstev. Vypadají blahobytně, ženy jsou baculaté nebo rovnou tlusté, často nosí džíny, některé jsou i nalíčené, a jejich muži mají krásně udržované kníry. Indičtí turisté mají silné, rovné kosti. Zapojujeme se do místních radovánek a ...72 Photos
STŘEDA 15. ČERVENCE, DEN ČTRNÁCTÝ, MONT ÁBÚ -> PUŠKAR (přes Adžmér) (334km, 8 hodin)
Levou rukou jsem držel mastnou hadru našeho závěsu, kterou se neustále někdo pokoušel silou roztáhnout a prozkoumat osazení našeho místa. Po nohách mi šátraly černé ruce a i když někdo z druhé strany nahmatal můj obličej, stejně to nevzdal a pokoušel se k nám vyšplhat - protože přece vedle mě mohlo být možná místo!53 Photos
Pátek 17. července, den šestnáctý, Puškar -> Džódpur (185 km, 6 hodin)
Slečna umí trochu anglicky, říká, že je z muslimské rodiny a zve nás k sobě domů na čaj. Já z toho nejsem příliš nadšený, protože mám blbý pocit. Po všech věcech, které jsme zatím zažili, poté, co se nás snad každý snažil oškubat až na kost, se mi nechce věřit, že by nás jen tak někdo pozval na čaj. Luci je však návrhem nadšená, poukazuje na romantické historky v různých cestopisech z jihovýchodní Asie a naši loňskou zkušenost z Turecka, a tak se necháváme zavést hlouběji do starého města...49 Photos
Pátek 17. července, den šestnáctý, Puškar -> Džódpur (185 km, 6 hodin)
Vychutnávám jízdu drsnou pouští a držím rychlost tak, aby byl Lucin jekot snesitelný. V tetelícím se vzduchu na obzoru se zhmotní dva velké pomalované náklaďáky. Oba jedou naším směrem a já si pomyslím „kravské závody jako na D1“. Situace se ale nečekaně vyhrotí, protože náklaďáky se vytrvale drží vedle sebe a vlevo ani vpravo není žádná krajnice, ale rovnou jen veliké, ostré kameny, které by pro nás na motorce byly smrtící. V šoku zpomaluji a...49 Photos
Středa 22. července, den dvacátý první, Džajsalmér -> Bikanér (332 km, 7,5 hodin)
Ve stínu, u zdí, pod lavicemi, v chodbách, všude! se krčí tisíce krys! Mezi zbytky mléka a rýže se třepou kusy často v posledním tažení, řada tělíček je už evidentně delší dobu mrtvá, záplava mokrých, smrdutých kožíšků přebíhá sem a tam v této líhni snad všech myslitelných nemocí. Tak trochu s knedlíkem v krku koukáme na svá bosá chodidla...47 Photos
Sobota 25. července, den dvacátý čtvrtý, Amritsar
O půl čtvrté ráno stojíme v černočerné tmě v neznámém městě. Kolem se stahují noční rikšáci, z inkoustové tmy jim blýskají jantarové zuby ulepené betelem a syčí různě vysoké „night price“ za svezení. Vší silou si držíme batohy, aby nám je některý z pokřivených rikšáků neodtáhl do svého vozítka a nás tak nedonutil nastoupit. Náš blátivý ostrůvek nástupiště, na kterém s bagáží balancujeme, je obklopen antracitovými jezery, která se natahují do zahalených ulic...54 Photos
Středa 29. července, den dvacátý osmý, Amritsar -> McLeod Gandž (195 km, 7 hod)
V noci mne probudí Michal tlukoucí ze spánku okolo sebe, že prý mu něco proběhlo ve vlasech. Zmatená a vyděšená tápám po baterce, když cítím, jak mi ve spacáku něco přeběhlo po noze. Tenhle pocit nenávidím, pod peřinou má být bezpečně, Michal čelovku našel jako první a rozsvítil právě včas, abychom viděli, jak mi něco přeběhlo po spacáku. Michal volá, že je to šváb jako kráva...13 Photos
Středa 5. srpna, den třicátý pátý, Džammú -> Šrínagar (288 km, 12 hod)
Po nějaké době si k nám přisedne muslimská rodina, muž a několik žen, slečen, holčiček. Pravděpodobně nějaký (snad) dvougenerační odpolední výlet. Vousatý pán mě osloví a ptá se na víru. Rozespalý neprozřetelně odpovím, že jsme nevěřící. Hlava rodiny spolu s nejstarší ženou se velice diví, potřásají hlavami a ptají se nás, zda jsme komunisté...38 Photos
Už chápeme, proč byla jízdenka tak drahá. Náš otřískaný autobus nese hrdý název SUPER DELUX a na místní poměry je to to nejlepší, co je možné na cestu získat (jinak už je možné jen letět letadlem nebo jet džípem...
16 Photos
Pondělí 10. srpna, den čtyřicátý, Léh
Otázkou dne se stává: „Do čeho bleješ?“ a v cestovním deníku máme napsáno: „Pro vodu chodí ten, kdo nebleje“. Pijeme jemně osolenou vodu, později pak trošku Coca Coly vyštěrchané od bublinek. Jíme hroznový cukr a baštíme Endiarony po hrstech. Co víc k tomuto dni dodat?36 Photos
Coming soon...
Přepis cestovního deníku i galerii připravujeme.
Na změny upozorníme v RSS feedu.
27 Photos
Coming soon...
Přepis cestovního deníku i galerii připravujeme.
Na změny upozorníme v RSS feedu.
18 Photos
Coming soon...
Přepis cestovního deníku i galerii připravujeme.
Na změny upozorníme v RSS feedu.
65 Photos
Coming soon...
Přepis cestovního deníku i galerii připravujeme.
Na změny upozorníme v RSS feedu.
24 Photos
seznam.cz
Comments (2) »
@FF: Uz bychom mohli delat putovnoi predstaveni
Ja mam za sebou uz 17 prezentaci 
nebude nějaká přednáška s promítáním?